|2.| Kapitola - NOVÁ TVÁŘ

14.11.2015 13:05

NOVÁ TVÁŘ

Konečně vychází druhá kapitola! Lussy potká na odpolední procházce jednu úžasnou osobu..

Ale co se děje s jejíma rukama?.. Podrží ji druhá osoba v dalších dílech?..

Další krůček k vyřešení svých problémů, otázek. Moře s ní asi manipuluje.

Myslím, že tato kapitola se celkem povedla, snad se bude líbit i Vám!

 

Chybělo necelých 100 metrů k pláži..
"Pfff," oddychla si, "jsme tady Punťo." Pes hlasitě zaštěkal a z dálky už se před nimi rozléhalo široké moře. Nekonečné a zajímavé i vlastně to, kde se skrývá plno zajímavých věcí a tajmství? Co když ano.. Možné může být cokoliv.
Přesně tento malý háček prolítl v tuto chvíli Lussynou hlavou. Pes opět zaštěkal. Lussy se s ním rozběhla blíže k moři a pejsek radostně vrtěl ocasem.
Začínal být nádherný západ slunce a dívka neustále hleděla na oblohu, z které měla skvělý pocit.
Brouzdali se okrajem moře dál a dál, ale něco zaslechli.. Něčí chůze? Z temného odrazu se něco valilo k nim.. Lussy byla vyděšená opravdu se bála.. Zdálo se jí to?
"Punťo sedni!" řekla psovi a ten hned uposlechl. Rozhlédla se. Byla to osoba s dlouhými vlasy a zvláštním tipem oblečení. Stejně tak působila a měla chladný pohled.
Vzala svého malého psího kamaráda a otočila se směrem domů.. Ze zadu se ale něco ozvalo.."Počkej!" křikla, "ale počkej přeci, jsem obyčejná holka!" Lussy se otočila.. Dívka byla příjemná.
"Co tě to napadlo, čeho ses bála?.." zeptala se s údivem.. "Nevím, prostě jsem se tě lekla a mimochodem jsem Lussy.." odpověděla. "Těší mě, nemůžeš se projít nebo si popovídat?" Zeptala se dívka. "Mám čas, vlastně jsem si ho sem přišla zkrátit.." rychle pověděla.
"Nápodobně a omlouvám se jsem Anna, také mě těší!" radostně odpověděla a mile se usmála. "Odkud jsi? Vidím, že máš nějaké trápení.. "Kousek odtud.. A máš pravdu, trápím se" upřímně odpověděla dívka.
"Aha. Tak to máme stejný problém" dodala Anna k větě kterou Lussy řekla. "Seš moc fajn holka.. Mám pocit jako by to bylo dané. Jakoby se to mělo stát.. Jakobych tě měla potkat." prohlásila.. Anna se zvláštně podívala.. "Asi máš pravdu.." odpověděla.
Obě se bavily.. celý večer si náramně rozuměly.. Potom se Anna zeptala: "Co se ti vlastně stalo dneska?.." "Škola.. V té mám ty největší problémy." odpověděla dívka smutným tónem na Anninu otázku.
Any v tu chvíli znejistila, měla pocit že Lussy nebude ve třídě příliš oblíbená. Zároveň si však namlouvala jak skvělé by byly kamarádky.
A poté nakladla Lussy otázky. "Máš asi někdy deprese a dost smutníš viď?" její ústa řekla tuto větu skoro nesrozumitelně.. Jakoby se bála.
Ale Lussy jen rychle odpověděla: "Mám, jak jsi na to příšla?" Dívka se na ni podívala a s úsměvem odpověděla i na její otázku: "Říkalas že ve třídě a ve škole to není v pořádku, také mám velmi podobné problémy.. Řeším je podobně."
"Víš, ale já mám pocit jakobych byla úplně jiná, připadá mi dokonce, že možná ani nejsem člověk." Svěřila se Lussy.
"To neříkej.." Se zájmem odpověděla druhá dívka.
"Na tohle moře koukám už opravdu dlouho, večer sem chodím.. Vlastně - přirahuje mě," chvilku přemýšlela a pak znovu prohlásila, "Je tajemné, někdy si připadám jakobych měla být součástí této ohromné mořské temnoty i radosti.."
"Tohle je i otázka názoru bych řekla," odpověděla Any. "Myslím, že spolu určitě zjistíme co se vlastně děje, ale když už jsme u toho.." "Co?" tázala se Lussy.
"Tohle moře je i celkem dost pro mě strašidelné, protože můj dědeček poblíž zemřel.." řekla a pokračovala s chutí dál.
"A rodiče mám, jenže táta se s mámou dost hádá." řekla, "naši jsou totiž rozvedení a občas jsem pouze u babičky."
"To mě mrzí" řekla Lussy. "Ráda ti nějak pomůžu když budeš potřebovat," dodala.
"Děkuji! Nápodobně." odpověděla druhá dívka. "Ale ještě mi řekni.." zeptala se, "Co to máš s nehty?"
Lussy se opravdu zarazila.. Její nehty měnili barvu snad každých deset minut. "To je divné, nikdy se mi to nestalo.."
"Je to opravdu ohromující.." řekla Any. "Třeba by z tebe mohla být topstar," a zasmála se. "To asi ne," řekla s úsměvem Lussy.
"No nic, tak nějaká divná věc na mě, jen je zvláštní.. Nikdy se mi to nestalo," řekla dívka. "Třeba to časem přejde," pověděla Any.
"To si nemyslím, totiž cítím to," Zdúraznila Lussy, která furt pozoravala s nadšením své nehty.
"Myslím, že babička už na mě doma čeká," prohlásila druhá dívka. "Taky už půjdu," řekla Lussy, "tak zase někdy"
Dívky se rozloučily. Domluvily se, že za dva dny se opět setkají..
Jen co Lussy opustila prvních snad deset metrů od moře, její nehty se na menší chvilky pomalu uklidňovaly.
"Sakra co to pořád je!" nadávala. "Můžu mít někdy normální život?!", zařvala a pak si řekla, "Nebo za to všechno může to moře?"
Přišla domů a matka již chystala lahodno večeři. "Mmm hezky voní," řekla dívka. "Neboj, taky dostaneš," usmála se matka.
Už na ni vůbec nezuřila. Byla prostě fajn.
Po večeři Lussy nemohla pustit z hlavy dnešní den.. Nevěděla jestli ji víc zajímá Any a nebo její nehty. Ale asi nejvíc ji dostávalo moře.
Měla pocit, že za tím vším jsou různé zápletky. Co třeba jen ten ubohý děda?..
"Jednou zjistím pravdu.." zašeptala..

Další kapitola příště

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek