|3.| Kapitola |1. Část| - ZVLÁŠTNÍ ZAČÁTEK

01.02.2016 13:32

ZVLÁŠTNÍ ZAČÁTEK

Máme tu další kapitolu a protože je dlouhá, rozdělila jsem ji na dvě části.

Jeden problém asi nestačí.. Nejdřív moře a teď ještě on.

Stalo se něco, co nikdo nečekal. Něco, co nečekala ani Lussy.

S touto částí jsem spokojená a dala mi práci, takže doufám, že to oceníte.

 

Crrrrrrr, crrrr, crr. Řinčel budík přes celý pokoj.
"To už zas do školy?" řekla ospale Lussy a přidržela si hlavu.
Zastavila se u svého šatníku. "Tohle, nebo tohle?" váhala. "Vezmu si tohle," vytáhla tyrkysové tričko. Bylo jednobarevné, ale moc jí slušelo.
Pak se normálně připravila a poté usedla ke stolu, kde ji matka nechala nachystanou snídani.
Oči ji zářili a ona si v tu chvíli vzpoměla, jak si David prve sedl do její lavice, ale stejně to nemělo cenu. Na nic by nepřišla.
Vzala si hezké nízké třpitivé tenisky, které nosily snad všechny holky ve třídě.
Na záda si vzala batoh a zabouchla bílé plastové dvěře.
Najednou ztuhla. Podívala se před sebe a uviděla obrovské vlny. "Jak nádherné," povzdechla si.
A pak si vduchu zase představila dívky a přesně ty pohledy, které na ni byly vrhány.. Když - když jí řekly tu větu. "Už tě nechceme."
Jiskra v očích pominula a dívka zamkla dvěře a vydala se na cestu.
Dívala se na zem, ale občas i před sebe a nadechovala se tak silně jak to jen šlo.
A za chvíli už byla u dvěří.. Otevřela je a sešla po rozlehlých schodech až do šatny. Pak to vzala dalšími schody přes první stupeň a rovnou do třídy.
"Haaa," všude se všichni smály. Hodila si tašku k jejímu místu a když se otočila seděl tam David a zvláštně se na ni usmál.
Jenže holky ten moment trošku zkazili. "Tak co, nechcete jí někdo vrazit?" říkaly zvýšeným hlasem a u toho se smáli.
"No tak, Davide ukaž jí koho tu vyrazili z party." "Ne," řekl David ani ne hrozivě, ale jasně.
Nastalo ticho. Lussy koukala a vduchu si říkala co že jim vlastně udělala. "Co je to s tebou kámo?" ptaly se.
"Nic," řekl, "jen bych byl rád kdyby se tu neprojevovalo násilí. Lussy nikomu nic neudělala, možná by jste si mohli dát kousek odstup."
Kdyby byl lepší začátek, nebyla by škola tak strašná. Nic dalšího už se mimo dívky hlavu neodehrávalo.
Myslela jen na to dobré. Na milou Annu a dobrou snídani od matky. A potom jí v hlavě mezi dobrými věcmi zaznělo i "ne."
"Chce snad udělat v mém životě částečnou křižovatku, nebo přikázaný směr?" Vduchu si říkala.
A potom zazvonilo. Všichni se řítily jako blázni a když máte toho nejlepšího učitele, jste i první na obědě. I když seděla sama, nic to neměnilo na tom, že rizoto se zeleninou a masem by ji nechutnalo.
Cestou domů si pořád v hlavě přehrávala Davidův úsměv a odpověd a také to, jak seděl v lavici. Jak ji pozdravil a ten jeho úsměv..
"Sakra! Proč má něco, co nikdo nemá a proč mě musí zajímat!" říkala si. Ať to bylo co chtělo, není radno si s ničím až moc zahrávat.. Všeho moc škodí.
Když udělala nějaké ty povinosti, vzpoměla si na dobu kdy byla Anna u pláže. Jo, ta skvělá holka. Holka s blond vlasy a ta, která se relativně smála i když úsměv té druhé nebyl nablízku.
To asi bylo skutečně to, co může taková dívka na jejím místě potřebovat.
Když se matka vrátila z práce a dělala něco též užitečného, zatímco táta četl noviny, už šla Lussy ohlásit na co se chystá. "Mami, chci jít zachvíli s Punťou na procházku, k moři," prohlásila. Její rty řekly větu srozumitelně a jasně a v očích byla vidět touha.
"Tak běž," řekl otec. "Nebylas tam i včera? Že tě to baví, to se divím," dodala matka.
"Někoho jsem potkala." odpověděla a v očích jí zablesklo. "Ale ale, nějaký kluk?" zasmála se máma. "Ne, holka. Totiž, jmenuje se Anna," řekla Lussy.
Obě tváře zachytily úsměv a matka nakonec dodala: "Dobrá, ale na večeři ať seš doma!" a pousmála se.
Dívka si pak uvědomila, že má vlastně úžasnou matku i otce na to nesmí zapomínat.
Ale teď už byla skoro u pláže, kde už z dálky vyhlížela Anu. Ta seděla na velkém balvanu. Z dálky jí už uslyšela volat: "Lussyyy!" hned se rozběhla kamarádce naproti.

Druhá část příště

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek