Cesta za snem

25.03.2016 12:11

Sen je slovo, které označuje mnoho věcí.. Sen se nám může zdát v růžových polštářích a šípkové zahradě, když máme zavřené oči a jsme odtrženi od reality.
Jenže kolik z nás si ten sen chce splnit? A vůbec. Kolikrát jsme si svůj sen splnili? Já už jsem si pár snů splnila.
Začala jsem jezdit na koni, umístila se v soutěži a další různé maličkosti, které dělají život sladší. Pár věcí jsem si ponechala až dodnes.
Už to není maličkost, nýbrž maličký sen ukrývající se na krajíčku kde čeká až se vyplní. Je velký, veliký sen. Stojí za ním pevné nervy a takovéto "chtít."
Přála bych si dostat se na hudební konzervatoř  a studovat obor klavír.
Někteří z nás možná vidí klavír jako nicotný nástroj. Skřínku stojící u zdi na níž se učí hrát spoustu dětí co právě nastoupili do první třídy.
Ale jsou mezi námi možná i ti, kteří to vidí jinak. Umění je jedno z nejtěžších prací vůbec. Vyžaduje cit, protože cit můžeme vyjádřit uměním.
Ať už jej vidíme na papíře, v básních.. Stejně tak jej můžeme zaslechnout v tónech. Když jsem byla opravdu malá, kromě koní jsem si přála hrát na klavír.
Maminku jsem prosila, aby mě na klavír přihlásila, že chci hrát, hrát a hrát. Dítě potřebuje také dobrého učitele. Moc dětí si nepřeje učitele u něhož se zachvěje strachy po jedné špatné notě.
Všichni chceme to, co se nám líbí a proto jsem i já chtěla hrát. Když se vrátila moje učitelka z mateřské dovolené a přebrala si mě k sobě do rozvrhu, začalo se všechno měnit.
Třídní učitelka začala bláznit s povoláním. Kreslili jsme erby, psali a povídali si o tom, co chceme být. Zpívala jsem hrozně ráda, ale na klavír jsem hrála nejraději.
Netrvalo dlouho než jsem popřemýšlela o tom, zda-li by nebylo dobré zkusit se věnovat klavíru a mít hudbu v uších po celý život. Jenže rozhodnutí nás někdy i bolí.
Dnes už vím, že by to pro mě byla skvělá práce, ale v hlavě nosím okolo tohoto studia dril, tvrdou práci o níž slýchám u své učitelky na klavír a mnoha jiných lidí spjatých s hudbou.
Kolem hudby jsou emoce. Vztek když Vám něco nejde, či podcenění. I to lze zažít.. Jednoho dne jsme se s paní učitelkou a kamarádkou mířící za stejným cílem domluvili, že navštívíme pana profesora na konzervatoři.
Zkusíme něco zahrát, necháme si poradit apod. I když jsem se na tomto místě již pohybovala, onen pocit jsem ještě nezažila. Když jsem usedla na židli a neuvědomila si, že jsem udělala chybu a sedím špatně začali létat emoce a slova přes sálek.
Moje oči se chvěly a ruce také. Ovládl mě ten ošklivý strach a nejistota. Když už jsem seděla dobře a dopadly poslední výkřiky a kázání i na mou učitelku.. To už jsem to nevydržela.
Slzy kanuly po lících.. V hlavě se mi točily myšlenky pohromadě a byly popraskané jako sklo u zrcadla. Pak mě poprosil o skladbu. Vynervená jsem začala hrát a po pár snad deseti taktech - .
Zastavil mě, řekl pravdu stejně jako na začátku. Podal ji docela znechuceně a moje oči zase začaly vytvářet vodopády. A tak se mi dostalo kapesníku. Byla jsem tichá, ani jsem nepípla.
Pan profesor mi utíral oči a já se zahlédla v zrcadle po straně docela smutná, zděšená a zničená. Už vůbec se mi nechtělo hrát dál. Drsný způsob mě nakonec trochu zahnal do kouta.
Opakovalo se to dál. Nastaly i dobré momenty. "Ty si šikovná," a najednou "co to je?" a další fráze. Když bylo po všem, uvědomila jsem si jak mi to pomohlo.
Na hodině to nic moc nebylo. Stále byl pro mě terčem jeden oříšek, protože moje zbrklost ho ještě ztěžovala. Myslím, že teď už je vycvičený.
Den poté jsme opět vykročili do končin klavírů a fléten a vůbec všech nástrojů. Konzervatoř si pro mě opakovaně otevřela dveře. Tahle hodina už byla úplně jiná.
Domlouvali jsme se co udělat, aby z nás byly umělkyně. Kromě toho, jak uspět se řeč vinula i okolo dalších souvisejících věcí. Aha, neuvěřitelně drahý klavír jehož částka mě zajisté překvapila.
Hodina se táhla dále a pan profesor začal vychvalovat můj sed a pak jsme začali dělat nějakou tu práci. Byla jsem opravdu moc nadšená. Dozvěděla jsem se, že nás dokonce chválil i po minulé hodině.
Trnitá, prašná cesta nás může dovést na půvabné místo. Věřím, že bych to mohla dokázat. Člověk musí věřit sám sobě a vědět co chce.
Nyní budu pracovat tak trochu od začátku a poté bych měla začít opravdu hodně cvičit. Uvidíme, jak se tento sen bude vyvíjet dál.
Podle mě se jedná o dobrý směr, cestu a cíl.

Komentáře

Skvele!

Datum: 26.03.2016 | Vložil: Zpravar

Parada, mit takovy sen, to te obdivuji! Take hraji na klavir, ale krom toho mam spoustu jinych konicku, takze jej mam jenom jako zabavu. Nikdy jsem nepremyslel nad tim, ze bych studoval primo tento obor, ale verim, ze ti to hodne pomuze :) Hrani je hodne o citech, sam to poznam, kdyz mi treba neni zrovna do zpevu, nebo naopak, kdyz mam z neceho radost, hudbou z tohoto nastroje to dokazu ze sebe vsechno dostat :) Ten sen ti preju, neni nic krasnejsiho, nez poslouchat klavirni koncert :) www.zpravar.blogspot.cz

Pro zpravare

Datum: 26.03.2016 | Vložil: Adéla správkyně webu

Mockrát ti děkuji ! Ano, koukala jsem na tvůj blog a shlédla video, kde právě na klavír hraješ. Prosím podívej se na blog, protože jsem ti tam zanechala komentář. :)
Ano, je to dřina, ale zároveň radost. Pan profesor někdy ve mě vidí energii a někdy zbrklou holku o čemž vím, že je moje špatná vlastnost. S paní učitelkou, která mě učí je to zase o trochu jiné. O citech to určitě je a také o tom, že každý bychom zahráli skladbu jinak, ale například u Bacha a Beethowena nemůžeme hrát podle sebe různé cresendo (zesilování), pakliže hrajeme podle jeho notového zápisu. To jsem slyšela zrovna dnes. :D Ale stejně bychom to drobet jinak každý zahrál, doufám že mi rozumíš. Nebudu zde říkat nějaká moudra. :) Malá ukázka jedné z hodiny na komzervatoři.
Přesně tak. I já když se necítím dobře, rozhodnu se stejně.
Jsem moc ráda, že jsi mi zde právě ty zanechal komentář. Hraji opravdu hodně, snažím se zlepšovat a dřít jak to jde. Je to i proto, že mě hudba prostě baví. Nemám jiný sen než právě toto. :)
Přeji ti další zábavná a úspěšná videa. Komentář, jak už jsem se zmiňovala zůstal zanechán na tvém blogu. :)

Re: Pro zpravare

Datum: 26.03.2016 | Vložil: Zpravar

Nemáš vůbec za co :) Já děkuji za tvůj koment, na který jsem napsal odpověď :)
Napíšu to takhle - podle mě, když jsi zbrklá, tak hraj zbrkle. Když jsi energická, hraj energicky. Přesně tohle mě na hudebce vadilo: "A teď to budeš hrát takhle, jinak je to špatně a máš za pět". Myslím si, že hudba by měla jít od srdce, měla by znít tak, jak se člověk cítí, aby vyjadřovala pocity a ne aby kopírovala přesný podklad podle not, což umí stejně jedině stroj (nebo učitel :D). Prostě mi tam ten lidský faktor chybí.
Byla náhoda, že jsem zabloudil na tvůj web, ale tím spíš jsem rád za takovou náhodu :) Snad se zase někde "virtuálně" potkáme :)

Pro zpravare

Datum: 26.03.2016 | Vložil: Adéla správkyně webu

Rádo se stalo. :)
Možná máš pravdu. Ovšem dělá to problém u jisté metody, které se teď věnujeme, ale věřím, že za chvíli už se to odnaučím. :)
To moje učitelka nedělá. Ona je opravdu suprová. Ale kdysy jsem takovou měla. Křičela kvůli špatné notě.
Ano to měla. :) Jak už jsem se dnes dozvěděla, když hrajeme podle ozdob a notového zápisu, tak se nám nestane, že bychom hráli svoje přídavky, nebo víš jak to myslím. :) Jestli chápeš. Ale samozdřejmě někde zesílím apod., ale to se tam vždy nepíše. A to možná je i u většiny skladeb, ale každý má svůj styl. Když si to tak vezmeš. Všichni hrají stejně, tak jka je to psáno v notách, ale přitom jinak. A někdo si tam něco přidá. No, asi opět otázka názoru.
To i já. Přečetla jsem si příběhy psané z dovolené a musím říct, že to stálo opravdu za to. :D
Určitě. :)

Re: Pro zpravare

Datum: 27.03.2016 | Vložil: Zpravar

Prave a ja jsem takovy ze si neco vzdycky pridam a kdyz nevim jak dal, tak hraju nahodne nejakou melodii :D Ty jsi fakt precetla cely, pribeh Takove normalni dovolene? :)

Pro zpravare

Datum: 27.03.2016 | Vložil: Adéla správkyně webu

To se stává. :D
Ano, přečetla. Opravdu se mi to líbilo a i jsem se zasmála. :)
Nechtělo se mi věřit, že v každém dílu se objevovala nějaká slečna. Text se mi líbil, byl chytlavý. :)

Re: Pro zpravare

Datum: 27.03.2016 | Vložil: Zpravar

Aha, tak to jsi me mile prekvapila... Metusil jsem, ze by to jeste nekdo cetl :) Dekuji, ale uz me moc nechval, nebo mi stoupne ego az do nebe :D Byl to tehdy takovy pokus napsat neco vicedilneho a nahodou jsem k tomu mel i inspiraci (samotnou dovolenou) :) Rad bych napsal neco podobneho, mozna ne tak dlouhe, abych nezustaval jenom u tech smutnych pribehu, nicmene zatim na to nemam inspiraci... Tak to aspon kompenzuji temi videi :)

Pro zpravare

Datum: 28.03.2016 | Vložil: Adéla správkyně webu

Brouzdala jsem po tvém blogu, takže jsem na něj narazila. Ale opravdu se mi to líbilo ! Moc pěkně napsané. :)
Tak to se budu těšit a počtu si.
To je jasné.
Uvidíme se u dalších článků. :)

Přidat nový příspěvek